Clostridium difficile

Infekce způsobená C. difficile – základní informace

Clostri­di­um dif­fi­ci­le je gram pozi­tiv­ní anae­rob­ní bak­te­rie vysky­tu­jí­cí se ubikvi­tér­ně v pro­stře­dí. Může se vysky­to­vat v aktiv­ní vege­ta­tiv­ní for­mě a ve vyso­ce odol­né neak­tiv­ní for­mě tzv. spó­ry. Spó­ry mohou pře­ží­vat mimo tělo hos­ti­te­le až něko­lik měsí­ců. Někte­ré kme­ny toxi­gen­ní C. dif­fi­ci­le pro­du­ku­jí růz­né spek­trum toxi­nů (A, B, binár­ní toxin). Pro­duk­ce toxi­nů je hlav­ní fak­to­rem viru­len­ce.

CDI — Clostri­di­um dif­fi­ci­le Infecti­on — infek­ce tlus­té­ho stře­va vyvo­la­ná C. dif­fi­ci­le je hlav­ní pří­či­nou prů­j­mů spo­je­ných s nemoc­nič­ní péčí. One­moc­ně­ní se obvykle vysky­tu­je v návaz­nos­ti na před­cho­zí uží­vá­ní anti­bi­o­tik a čas­tě­ji posti­hu­jí star­ší oso­by. CDI může mít růz­ný prů­běh, od leh­kých forem mani­fes­tu­jí­cích se prů­jmem až po těž­ká one­moc­ně­ní spo­je­né s rizi­kem život ohro­žu­jí­cích kom­pli­ka­cí jako jsou pseu­do­mem­branóz­ní koli­ti­da a toxic­ké mega­ko­lon s nava­zu­jí­cím sep­tic­kým sta­vem. Asympto­ma­tic­ké nosič­ství je běž­né zejmé­na u nemoc­nič­ních paci­en­tů může dosa­ho­vat v závis­los­ti na dél­ce hospi­ta­li­za­ce a epi­de­mi­o­lo­gic­ké situ­a­ci až 50 %.

K pře­no­su C. dif­fi­ci­le dochá­zí orál­ní ces­tou (poži­tím spór). Tato for­ma je odol­ná vůči kyse­lé­mu pH žalud­ku, v ten­kém stře­vě dochá­zí k vyklí­če­ní spór (ger­mi­na­ci) a pomno­že­ní v tlus­tém stře­vě, a v pří­pa­dě toxi­gen­ní­ho kme­ne k pro­duk­ci toxi­nů. U vní­ma­vých jedin­ců dochá­zí k roz­vo­ji CDI. Při akut­ní fázi one­moc­ně­ní jsou do pro­stře­dí prů­jmo­vi­tou sto­li­cí vylu­čo­vá­na kvan­ta spór.

K zabrá­ně­ní šíře­ní one­moc­ně­ní je nut­né strikt­ně dodr­žo­vat pro­tie­pi­de­mic­ká opat­ře­ní, kte­rá mini­mál­ně zahr­nu­jí: včas­nou izo­la­ci paci­en­ta, pou­ží­vá­ní bari­é­ro­vých pomů­cek, dosta­teč­nou hygi­e­nu rukou (voda a mýdlo), pou­ží­va­ní spo­ro­cid­ních pří­prav­ků při den­ním úkli­du.

Hlav­ní­mi rizi­ko­vý­mi fak­to­ry pro vznik one­moc­ně­ní jsou: před­cho­zí uží­va­ní anti­bi­o­tik (naru­še­ní fyzi­o­lo­gic­ké střev­ní flóry), vyš­ší věk (>65), základ­ní one­moc­ně­ní, chi­rur­gie duti­ny břiš­ní, cel­ko­vá imo­bi­li­ta paci­en­ta, nedo­sta­teč­ná tvor­ba sliznič­ních IgA, před­cho­zí hospi­ta­li­za­ce, podá­vá­ní léků tlu­mí­cích peri­stal­ti­ku a dal­ší…

Labo­ra­tor­ní dia­gnos­ti­ka je pro­vá­dě­na ze vzor­ku sto­li­ce (prů­jmo­vi­tá, nefor­mo­va­ná). Scre­e­nin­go­vým tes­tem je sta­no­ve­ní anti­ge­nu GDH (glu­ta­mát dehyd­ro­ge­ná­za). V pří­pa­dě pozi­ti­vi­ty se pro­vá­dí prů­kaz anti­ge­nů toxi­nu A, B. Někte­rý­mi soupra­va­mi jsou pro­vá­dě­ny oba tes­ty sou­čas­ně. Při pozi­tiv­ním GDH tes­tu je dopo­ru­če­no pro­vést anae­rob­ní kul­ti­va­ci k podrob­né iden­ti­fi­ka­ci kme­ne C. dif­fi­ci­le (sta­no­ve­ní cit­li­vos­ti na anti­bi­o­ti­ka, ribo­ty­pi­za­ce kme­ne).

Léč­ba Clostri­di­um dif­fi­ci­le infek­cí: met­ro­ni­da­zol a/nebo van­ko­my­cin v závis­los­ti na prů­bě­hu a epi­so­dě one­moc­ně­ní, fida­xo­mi­cin. Při pode­zře­ní na CDI neu­ží­vat léky ovliv­ňu­jí­cí peri­stal­ti­ku — nepo­dá­vat léky tlu­mí­cí peri­stal­ti­ku! Při reci­di­vu­jí­cím one­moc­ně­ní je dopo­ru­če­no pro­vést fekál­ní transplan­ta­ci pří­bu­zen­ské sto­li­ce.